Podzimní dárky přírody

13.10.2016 19:13

Dnes bude řeč o rakytníku řešetlákovém, o šípcích a o bezinkách. Teď v říjnu je ten pravý čas vyrazit na toto "ovoce" do přírody. Nejlepší je sběr spojit s nějakým pěkným výletem. Trocha času na sběr a zpracování se určitě vyplatí, protože získáme plody čerstvé, zralé, které nikdo dlouho neskladoval a nepřepravoval. Vyrostly kousek od nás a v mnoha ohledech se dají považovat za super potraviny - zvláště můj oblíbený rakytník.   

Plody rakytníku řešetlákového

Rakytník řešetlákový je trnitý keř se zelenostříbřitými listy, který dorůstá velikosti 1,5 až 2 metry. Pochází z oblastí severovýchodní Asie - Čína, Kavkaz, Mongolsko, Nepál, Indie, ale také Sibiř. V současnosti je rozšířený po celé Evropě. Záznamy o léčebných účincích rakytníku vedou až do starého Řecka, kde také vznikl jeho latinský název Hippophae -  třpytící se kůň. Řekové si prý všimli, že koně, kteří se pasou poblíž výskytu rakytníkových keřů, dobře prospívají a mají lesklou srst.

Rakytníkové oranžové bobulky jsou koncentrovaným zdrojem vitamínu C, dále obsahují karoteny (provitamíny A), vitamíny skupiny B, vitamín K, organické kyseliny a minerály, dokonce druh alkaloidu,  který se v těle mění na serotonin - hormon štěstí a pohody. Tento hormon je důležitý pro celkovou vitalitu, pomáhá při vytváření a udržování pozitivních emocí a nálady, podporuje dobrý spánek, zmírňuje deprese a stavy úzkosti a posiluje chuť k jídlu.

O rakytníku se dnes mluví jako o super rostlině 3. tisíciletí. Šťáva z bobulek celkově posiluje organismus a jeho imunitní systém, má baktericidní účinky, stimuluje trávení a krevní oběh, při kašli usnadňuje vykašlávání. Hovoří se také o preventivních protirakovinných účincích. Působí podpůrně při nádorových onemocněních, usnadňuje rekonvalescenci po chemoterapii a ozařování. Rakytníková štáva má detoxikační účinky.

Ze semen rakytníku se připravuje olej s regeneračními účinky, který podporuje růst tkání, vlasů, hojení ran, popálenin, bércových vředů a hemoroidů. Lze jej úspěšně používat na akné, ekzémy, lupénku a jiné kožní choroby.

Žluto-oranžové bobulky dozrávají v říjnu, získat je ale není tak jednoduché, protože keř má trnité větve. Lepší je větve nastříhat na menší kusy a bobulky z nich otrhat až doma. Nedávno jsem se dočetla, že jde také sklízet plody z keře až po velkých mrazech, kdy je snadné je z větviček jen setřást. Bobulky totiž samovolně neopadávají a přes zimu zůstávají na keřích.

Plody se dají jíst čerstvé (mražené) i sušené, připravuje se z nich šťáva, sirup, džem, likér, čaj i tinktura. Já osobně nejsem velkým příznivcem výroby džemů a sirupů, do kterých se přidává velké množství cukru (v řadě receptů 1
kg i více cukru na 1 kg ovoce) a surovina navíc prochází tepelnou úpravou. Tím se z ovoce stane víceméně cukrátko a tepelná úprava sníží obsah vitamínů a enzymů. Pokud to jde, snažím se těmto postupům vyhnout.

Rakytníkové bobulky omyji, nechám okapat a odšťavním na šnekovém odšťavňovači. Část šťávy naliji do malých plastových nádobek a zmrazím, tím si surovinu uchovám na delší čas. Z druhé části si připravím rakytníkový med. Med se u nás doma čas od času používá do čajů nebo na chleba s máslem. Rakytníkem ho jen vylepším. Do skleniček dávkuji vždy dva díly medu a jeden díl rakytníkové šťávy, přidám špetku kyseliny citrónové a pořádně rozmíchám. Pro jistotu tuhle mňamku uchovávám v lednici. Zmrazenou rakytníkovou šťávu používám buď do slenice vody přímo k pití, (kyselost nám nevadí), nebo do smoothie, jehož základ tvoří sladší ovoce. 

Další variantou šetrné úpravy je čerstvou šťávu zahřát na maximálně 75 stupňů (vyhnout se varu), přidat trochu kyseliny citrónové a plnit do skleněných vysterilizovaných láhví, dobře zazátkovat a uchovávat v chladu, nejlépe v lednici.  

Šípky - plody šípkové růže

Šípky obsahují sacharidy, třísloviny, pektin, kyselinu jablečnou, citrónovou a nikotinovou, silice, flavonoidy a řadu vitamínů - jsou bohatým zdrojem vitamínu C, karotenů (provitamínů A), vitamínů skupiny B a vitamín K.  Dále obsahují hojivé slizové látky a řadu minerálů - draslík, hořčík, vápník a fosfor. Mají blahodárné účinky na močové cesty, podporují léčbu aterosklerózy, ledvinových a žlučových kamenů. Můžeme počítat s jejich pozitivním působením při detoxikaci organismu a podpoře imunitního systému.

Sbírat je potřeba šípky zralé - tvrdé, sytě oranžové a červené, ne přezrálé, ne přemrzlé (v nich už klesá obsah vitamínu C). Sušit by se měly za nižších teplot - do 60 stupňů, aby se teplem neničily vitamíny. Lepší než čaj je macerát, právě z důvodu teploty přípravy. Čerstvé (narušené rozkrojením) nebo sušené pomleté šípky macerujeme při pokojové teplotě asi 12 hodin. Na 250 ml studené vody cca 2 polévkové lžíce šípků (asi 20 kusů). Po macerování (před pitím) tekutinu zahřejeme na teplotu příjemnou pro konzumaci (ne vařit), dobře jí přecedíme, přes jemné sítko, nebo kávový filtr. Šípky totiž mají uvnitř kromě jadérek spoustu drobných chloupků. Nápoj můžeme dochutit medem a trochou rakytníkové šťávičky (případně rakytníkovým medem, viz výše) a odvarem ze skořice celé a badyánu.

Bezinky - plody černého bezu

Bezinka byla od nepaměti velmi ceněna v lidovém léčitelství. Různé dobroty je možné připravit z květů i z plodů bezu černého. Plody, které jsou zralé v říjnu, obsahují hodně sacharidů, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, vitamín C, provitamín A, vitamíny skupiny B a kyselinu panthotenovou.

Jsou výborným pomocníkem při tišení bolesti nervového původu - trojklanného nervu, sedacího nervu (ischias), výhřezu meziobratlové ploténky páteře a migrény. Používají se při nachlazení a bronchitidách.

Plody můžeme používat čerstvé (mražené) nebo sušené. Můžeme z nich připravit čaj. Pozor, čerstvá neupravená šťáva může vyvolat příznaky otravy, zvracení a jiné trávící obtíže. Je to ale silně individuální. V malém množství ji můžeme použít pro její projímavé účinky. Sušené plody jsou naopak vhodné užívat proti průjmu. Nejčastěji se z černých bezinek připravuje sirup, džem nebo likér.

Já dávám přednost likéru, který si pamatuji z dětství. Připravovala ho moje babička, byl vynikající a vydržel minimálně 1 rok. Do půllitrové vysterilizované láhve se vlije 100 ml dobrého rumu, brandy, nebo vodky, přidá se špetka kyseliny citrónové a do zbytku láhve se dolije čerstvá přefiltrovaná šťáva z bezinek. Pokud někomu syrové bezinky způsobují větší zažívací problémy, je lepší šťávu nejdříve telepně upravit, zahřát maximálně na 75 stupňů (ne vařit). Likér se užívá po jídle (cca 1 lžíce), aby nevyvolal trávící obtíže. 


Zdroje:

  • Volíček Pavel, Havelka V. Emil (2008). Rakytník řešetlákový, rostlina budoucnosti.  Start.
  • Janča J., Zentrich A. Josef (1994). Herbář léčivých rostlin. Eminent    


Diskusní téma: Podzimní dárky přírody

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek